Poezie

Utrpení studentovo

8. května 2013 v 14:40 | Petra
Aneb malinký výplod učením dojebaného mozku...

Na to, že nic neumím, jsem podezdřele v klidu,
jak to všechno dohonit? Zeptáme se lidu!
Lid váhá,
váhá,
váhá.
Váhání mi nepomáhá,
Vědomost je stále nahá,
bez kabátu ze znalostí,
už s ní nehnu.
Dosti bylo namáhání,
šrotění a přemáhání,
s dovolením, já si lehnu,
vzbuďte mě až za svítání.

Ten pocit, když jste moc líní i na to udělat si tahák...

Btw: Vyhrála jsem v křížovce knížku! Už se těšim, až mi dojde. Ne, že by vás to zajímalo, ale už to víte - není cesty zpět :D

Nějaké to básnění

10. dubna 2013 v 21:28 | Petra
Toto je poněkud netradiční záležitost. Napadlo mě, že se prostě uvolním, pustím si náhodný přehrávání písniček a zkusím plodit verše tak, jak mi přídou na mysl - surové, neotesané myšlenky složené do nějakých "jakoby celků". Občas se mi do toho připlete angličtina, ale nenechte se zmást, je to jen omyl, protože moje znalosti tohoto jazyka se pohybují na úrovni "řeknu si o rohlík, pokud budu vědět, jak se řekne rohlík." No, nebudu to déle okecávat, zde to máte. Za chyby se omlouvám, ačkoli mě nijak nemrzí.

Na boku zhoupla se vlna vlajky,
bohové severu zpívají v korunách,
nasákly krví svatební krajky,
zemí tou západní šíří se strach.
...
V bolesti topí se krajina severní,
mrchožrout dotěrný,
přelétá po střechách,
ve vzduchu visí strach.
...
Kapka krve stéká ti po tváři,
lítost si zasloužíš, já ji však nemám,
nezachrání tě tví potulní rytíři,
pro smích jsi všem mužům i ženám.
...
Make pain grow stronger,
I may say: no longer,
but you are still here,
...
Maybe we are strong together
but now you are not here
will i meet you again
who knows?
...
I dont have words
for you, to say
that I need you here
...
Run away from your fears
far away,
from me
...
Dancing with the lion,
dangerous place
fangs and claws
blood on walls
...
Když sever bojoval,
a jih se smál
vlk umíral
lev na slunci se hřál
...
Ocel a krev
v jediné melodii
na pláni se bijí
muži v plné zbroji
a přec se bojí
když slyší dračí řev
...
Za mořem tam někde v dáli
pohádku jí povídali
o trůnu jenž má jí patřit
který chtějí její bratři
získat aby poté vládli
s jedním však nepočítali
když jí nesou křídla dračí
poletí tam, co síly stačí
...
Malé děvče protlouká se,
sestra její v strachu žije,
matka jiná, než je, zdá se,
otec s bratrem v zemi hnije.
Nejmladší se s vlkem skmotří,
putují teď za neznámou,
bastard bojí se svých bratří,
kdo asi byl jeho mámou?
....
We are blind, what can we do?
You are mine, do I love you?
...
Utíkáme před stínem,
za sluncem, do jeho záře,
za něčím lepším jdem,
dokud nám to někdo nezakáže...
...
V příteli se občas pletem,
objímání, líbání se,
skončíš s hlavou v míse,
kalení necháme dětem...
...

Ano, je to nechutně kostrbaté, ale takhle prostě myslím. Jsem vskutku kostrbatý člověk, ale kdybych byla dokonale uhlazená, všechno by po mně klouzalo a to by nebyla vůbec žádná legrace, ačkoli by se tomu každý smál!

Petra

Hrála v černo-černém lese...

16. srpna 2012 v 22:15 | Petra
Hrála v černo-černém lese...

Černé vlasy, rudá záře,
rtů těch, jež si zuby brousí.
Vyndám pero z kalamáře,
z venku slyším zvuky houslí.

Hrají tesknou melodii,
černo-černou tmou se nese,
v houštinách s ní vlci vyjí,
píseň hraje kdosi v lese.

Dívka stojí v prostřed louky,
z houslí krásnou píseň loudí,
není jako jiné holky,
milují ji všichni bloudi.

Černé vlasy kol a kolem,
létají když v temnu běhá,
černo-černým tmavým borem,
beze strachu bloudí děva.

Na housličky občas hraje,
a já píši o ní básně,
hledí slepě v jiné kraje,
černé vlasy září jasně.

Neplésti si geniála! :)

30. července 2012 v 21:11 | Petra
Důležité jest...

Neplésti si geniála,
s pojmy jako genitál a,
geneze či genocida,
nebuďte všem za debila!

Geniální lidé dí,
s tím se člověk narodí.
Geny ty to zaviní,
genitál se přičiní.

Geniálem nestane se člověk jen tak přes noc,
genitálem stane se však ani neví jak,
Kdos mě nazval genitálem - a já cítím bezmoc,
Stačí jedno písmenko a...!
z geniála je ****k.

Berte tohle malé slovíčkaření s rezervou, normálně nebývám tak ujetá :D mimochodem to poslední slovou doufám všichni uhodnete i přes hvězdičky. :D

Hromyblesky!

28. července 2012 v 20:52 | Petra
Rychlo - výplod

Hromyblesky aneb dřív než spadne net

Bouřka už nás ojebává,
záležet si hodně dává.

Tu se se blíská,
tam to tříská!

Okamžitě domů,
z pod toho stromu,
nebo vás to zabije,
buřina už tady JE!

Měsíc ubývá, zima přichází!

26. července 2012 v 0:05 | Petra
Pokus o krátkou báseň na TT inspirovaní Hrou o trůny. Doufám, že se bude líbit :)

Ve svitu luny,
v krajině severní,
stojí tři muži,
rekové udatní,
a hovoří.

První z nich dí,
"není to poprvé
slabostí jest lidí
paniku šířit v obci své
nic nám nehrozí!"

Druhý přisazuje,
"jsme v bezpečí
moře nás ochraňuje
do konce našich dní
nač být neklidní?"


Třetí však zná zem líp
zrak nemá zastřený
"koukněte na měsíc
je zakalen - a chladný
zima přichází!"

Mám svůj nádherný sen! :)

12. července 2012 v 12:31 | Petra


Sním svůj sen
Každé ráno
každý den
a já mám snů požehnáno
...

První sen je věru zvláštní
žít ve světě prostém záští
intrik, zloby, lži a klení
to si přeji bez prodlení
...

Druhý sen, ten jest můj drahý
vzlétnout výš na dračím hřbetu
vzít si domů z Mléčné dráhy
pár hvězd coby amuletů
...

Třetí sen je ještě hezčí
vystudovat s úspěchem
poznámky chci míti tenčí
nebojovat s prospěchem
...
Čtvrtým snem je vládnout mečem
kopím, lukem prostě zbraní
nebát se už jíti lesem
když se slunce večer sklání
...
Pátý sen však není chudší
než předchozí pěkně v řadě
chci čarovat všemi kouzly
V lese, domě i tam v sadě
...
Šestý sen já také mám
aby splnila se všechna přání
jež chci splnit, za to dám
cokoli a bez váhání






 
 

Reklama