Ostatní tvorba

Trojúhelníkové šílenství - Kontrast

10. května 2014 v 18:35 | Petra

Trojúhelníkové šílenství - Triga

10. května 2014 v 18:33 | Petra

Trojúhelníkové šílenství - Amor

10. května 2014 v 18:30 | Petra

Linoryty - sova a cosi ostnatého

10. května 2014 v 1:35 | Petra

Nevěsta

1. května 2014 v 14:36 | Petra

Věnec

24. dubna 2014 v 13:05 | Petra

Mini-paruka - fialovo-zelená

21. dubna 2014 v 12:48 | Petra

Změna je život...

19. dubna 2014 v 23:51 | Petra
Věci se mění a já se snažím držet krok. Ja kjste si mohli všimnout, tento blog je v přestavbě, hromadu zbatečností jsem vymazala, změnila jsem pozadí i menu a nyní se vrhnu do úpravy již vyšlých článků + začnu pracovat na dalších, na které už mám materiál. Zatím budu doplňovat a editovat texty, možná se pokusím upravit i fotky (pokud to vůbec půjde) - prostě to tady chci... rozhýbat, oživit.

Jen tak pro představu, malá ukázka z toho, co se tu v příštích dnech objeví :)





S odchodem nový začátek

18. dubna 2014 v 12:53 | Petra
S dneškem jsem odešla z AK. Proč? Chtělo se mi. Moc jednoduché? Tak tedy - především jsem se po dlouhé době podívala do archivu blogu a rozhodla se většinu vymazat (což bude záhul.) Prostě je tam spousta chujovin, za který se zpětně stydím, což není pocit, kterej bych chtěla prožívat. Taky mě členství tak trochu svazovalo. A vůbec, potřebovala jsem změnu. Sice už nebudu mít tolik zpětný vazby, jako když byly moje články na titulce. Ale čert to vem.

Dá se říct, že začnu od začátku. Zůstane tu jen to nejdůležitější a to, co považuju za povedený. Taky plánuju změnu designu, rubrik... Už to bylo potřeba. Tenhle blog začínal pěkně smrdět. Rozkladem. A já ho nechci nechat shnít. Možná, že tajně doufám, že se mi vrátí tvořivost, ta vlna nadšení a inspirace, která mě poháněla v prvním roce tohohle blogu. Možná...

Je to kýč, ale já si to neodpustím. A ne, a ne, a ne.

Mini paruky aneb blbnu - zelená

4. února 2014 v 18:30 | Petra
V rámci prokrastinace jsem zatoužila po tom něco vyrobit. Ani nevím, proč mě napadlo oprášit figurínu (figurínku), kterou normální lidi používají při studování postavy a kresbě a vyrobit jí nějakou fešnou pokrývku hlavy. Má totiž makovici jako koleno a evidetně ji to mrzí.

A tak jsem jí vyrobila 4 paruky. Splácala jsem je ze všeho možného - od kapesníčků jako výplně, přes kilometry drátku a bavlnek, po všemožné stuhy, korálky a blbinky jako ozdoby. Mým věrným pomocníkem byla oboustranná izolepa a tavicí pistole - s těma se dá slepit v podstatě všechno.

Inspirovala jsem se stylem rokoka, přemírou marnivosti a kolosální přeplácaností. Ostatně, mezi vyumělkovaností a katastrofálním miš-mašem je tenká hranice. Prozatím mám v zásobě paruky laděné do 4 barev - modrou, zelenou, fialovou a růžovou. Možná, že přibydou další. A nebo taky ne. Dá to totiž dost práce, stojí to několik rozpíchaných prstů, kuhy pod očima (mezi půlnocí a třetí hodinou ranní se pracuje nejlíp) a dost materiálu na zkažené kousky. A přichází poslední kousek, inspirovaný ulitou - zelená pakura.
______________________________________________________________________________________








Mini paruky aneb blbnu - fialová

3. února 2014 v 18:27 | Petra
V rámci prokrastinace jsem zatoužila po tom něco vyrobit. Ani nevím, proč mě napadlo oprášit figurínu (figurínku), kterou normální lidi používají při studování postavy a kresbě a vyrobit jí nějakou fešnou pokrývku hlavy. Má totiž makovici jako koleno a evidetně ji to mrzí.

A tak jsem jí vyrobila 4 paruky. Splácala jsem je ze všeho možného - od kapesníčků jako výplně, přes kilometry drátku a bavlnek, po všemožné stuhy, korálky a blbinky jako ozdoby. Mým věrným pomocníkem byla oboustranná izolepa a tavicí pistole - s těma se dá slepit v podstatě všechno.

Inspirovala jsem se stylem rokoka, přemírou marnivosti a kolosální přeplácaností. Ostatně, mezi vyumělkovaností a katastrofálním miš-mašem je tenká hranice. Prozatím mám v zásobě paruky laděné do 4 barev - modrou, zelenou, fialovou a růžovou. Možná, že přibydou další. A nebo taky ne. Dá to totiž dost práce, stojí to několik rozpíchaných prstů, kuhy pod očima (mezi půlnocí a třetí hodinou ranní se pracuje nejlíp) a dost materiálu na zkažené kousky. Jako další tu máme mou nejoblíbenější a nejvypiplanější paruku, která mi zatím prošla rukama - fialovou.
______________________________________________________________________________________







Mini paruky aneb blbnu - modrá

2. února 2014 v 18:22 | Petra
V rámci prokrastinace jsem zatoužila po tom něco vyrobit. Ani nevím, proč mě napadlo oprášit figurínu (figurínku), kterou normální lidi používají při studování postavy a kresbě a vyrobit jí nějakou fešnou pokrývku hlavy. Má totiž makovici jako koleno a evidetně ji to mrzí.

A tak jsem jí vyrobila 4 paruky. Splácala jsem je ze všeho možného - od kapesníčků jako výplně, přes kilometry drátku a bavlnek, po všemožné stuhy, korálky a blbinky jako ozdoby. Mým věrným pomocníkem byla oboustranná izolepa a tavicí pistole - s těma se dá slepit v podstatě všechno.

Inspirovala jsem se stylem rokoka, přemírou marnivosti a kolosální přeplácaností. Ostatně, mezi vyumělkovaností a katastrofálním miš-mašem je tenká hranice. Prozatím mám v zásobě paruky laděné do 4 barev - modrou, zelenou, fialovou a růžovou. Možná, že přibydou další. A nebo taky ne. Dá to totiž dost práce, stojí to několik rozpíchaných prstů, kuhy pod očima (mezi půlnocí a třetí hodinou ranní se pracuje nejlíp) a dost materiálu na zkažené kousky. Tentokrát vám ukážu paruku stylizovanou do tvaru klobouku, pracovně nazvanou "modrá."
______________________________________________________________________________________







Mini paruky aneb blbnu - růžová

1. února 2014 v 18:07 | Petra
V rámci prokrastinace jsem zatoužila po tom něco vyrobit. Ani nevím, proč mě napadlo oprášit figurínu (figurínku), kterou normální lidi používají při studování postavy a kresbě a vyrobit jí nějakou fešnou pokrývku hlavy. Má totiž makovici jako koleno a evidetně ji to mrzí.

A tak jsem jí vyrobila 4 paruky. Splácala jsem je ze všeho možného - od kapesníčků jako výplně, přes kilometry drátku a bavlnek, po všemožné stuhy, korálky a blbinky jako ozdoby. Mým věrným pomocníkem byla oboustranná izolepa a tavicí pistole - s těma se dá slepit v podstatě všechno.

Inspirovala jsem se stylem rokoka, přemírou marnivosti a kolosální přeplácaností. Ostatně, mezi vyumělkovaností a katastrofálním miš-mašem je tenká hranice. Prozatím mám v zásobě paruky laděné do 4 barev - modrou, zelenou, fialovou a růžovou. Možná, že přibydou další. A nebo taky ne. Dá to totiž dost práce, stojí to několik rozpíchaných prstů, kuhy pod očima (mezi půlnocí a třetí hodinou ranní se pracuje nejlíp) a dost materiálu na zkažené kousky. Pro dnešek to bude první paruka, kterou jsem vyrobila - růžová.
______________________________________________________________________________________













Další dvě DIY tílka, aneb člověk se nesmí vzdát

14. dubna 2013 v 12:32 | Petra
Proč že se nesmíme vzdávat? Podívejte se na první tílko a pochopíte. Původně ho měl zdobit superúžameganejlepší nápis, jenže se to trochu zvrtlo a nakonec na něm zůstal jenom vysoce umělecký flek. Inu, nejdřív jsem ho chtěla vyhodit, ale pak mi došlo, že vyhazuju 80 korun jenom kvůli vlastní nešikovnosti. A to mě dopálilo a donutilo k tomu, abych nebožáčka vytáhla z koše a napravila to, co jsem zkazila.





DIY mánie, aneb další znásilněné tričko

13. dubna 2013 v 19:40 | Petra
Ano ano, další ubohé kousky látky utrpěly mou kreativní čiností. Popravdě vám ukážu jen jedno, protože to druhé se mi zachránit nepodařilo a fotografie by byly více než drastické. Nejprve měl tento kus zdobit nápis dle šablony, jenže savo se vzepřelo a místo nápisu mi na tričku udělalo jakýsi chrchel neurčitého tvaru.

Po několika hodinách postávání nad zkaženým trikem jsem na něj nafoukala několik barev a začala psát. Ten nápad na nápis vznikl už dřív a pokus o jeho realizaci zabil předchozí tričko. Tak a tady ten skvost máte. Určitě to není umělecký dílo, ale já jsem na to svým způsobem hrdá



Keep calm and carry on being brony :)

11. dubna 2013 v 17:38 | Petra
Co k tomu říct? Prostě další výtvor :)


Noční zlepšováky, dekorace a čtvercové záležitosti

4. dubna 2013 v 5:19 | Petra
Jelikož jsem člověk vynalézavý, nedalo mi to, a musela jsem využít dvou prkýnek, kerá se válela bezúčelně pod stolem. Přeměnila jsem je v takovou chudou příbuznou běžných polic, z jedné strany podepřenou hradbou z tužek a zrcátka a z druhé strany jištěnou jakousi krabicí neurčitého obsahu. Jak vypadá moje veledílo? Kuken Sie!


A několik nočních obrázků - je to na nich vidět, ale já je stejně mám ráda :)







Taky rádi ponocujete?

Petra :)

Narozeninová kytice nebo další chrchel?

23. března 2013 v 17:39 | Petra
A zase se u nás bude slavit. Asi bych si to měla začít někam psát. Přeci jen, už mi je trochu trapně, když se až v momentě, kdy v domě vzrostě hustota chlebíčků, dortů a návštěvy přelézají branku, ptám, co že se to vlastně slaví. Ale to není tento případ, protože jsem si včas vzpomněla, že mamince bude zase o rok víc a bylo by příhodné jí koupit nějaký ten prezent.


Už jsem pořídila vysoce originální čokoládu Merci, ale příde mi to na narozeniny trochu málo. Problém není v tom, že bych nevěděla co koupit (ostatně, pro ženskou se dárek vybere hned, zvlášť pokud ji dobře znáte.) Momentálně mě sužuje Švorcoitýda, aneb akutní nedostatek peněz. A bez peněz se dárek těžko kupuje.


Takže jsem se rozhodla uplatnit svou kreativitu i v tomto případě a něco pro máti vyrobit. Zašla jsem do skříně plné materiálu na vyrábění. Našla jsem role od toaletního papíru, polystyrenovou kouli, peříčka a krepák. Inu, nemyslím si, že by ji opeřený kulatý mutant s nohama obalenýma krepovým papírem nějak nadchnul a tak jsem musela vymyslet něco jiného.


Nakonec volba padla na kytici z krepáku (ze žlutého, aby nám rozsvítila byt!) Bohužel, mé mistrovské oko a idea dokonalého pugétu tvrdě narazily na nešikovnost mých pařátů. Zatímco jsem motala kvítky (což mimochodem vůbec nešlo) mi vytekl obsah tavící pistole na skříňku a vytvořil útvar, za který by se nemusel stydět lecjaký skalní masív. Druhá pohroma byla, že nemám ve zvyku cokoli měřit a proto je výsledek značně šišatý.


Mohu s klidem říct, že výsledkem mého snažení, je květina v posledním tažení. To není můj výmysl, s tím přišla moje kamarádka, když jsme jednou na výtvarce dělaly objekty ze špejlí. Tenkrát byla v posledním tažení židle, ale jak jsem s radostí zjistila, toto úsloví se dá aplikovat v podstatě na jakoukoli část mé tvorby (jejíž název je tak krátký, aby se to rýmovalo.)

No, nebudu okolo toho tvůrčího fiaska déle obcházet a ukážu vám to, co se z původního nápadu stalo. Doufám, že vám to nezpůsobí duševní újmu. Tak se hezky kochejte a já si jdu hledat nějakou tu jednorázocou brigádu, abych si vydělala na pořádný dárek. Protože tohle může tak maximálně strašit děti na střelnici. Adié!


Pyramida, která jaksi měla být držátkem celé kytice


Dva z "x na desátou" pokusů o květ


Základ na květ


Skalní útvar. Autor: Tavící pistole. I moje nářadí je geniáilní!


Spodek té mojí nádhery :)


A tady je dnešní výtvor z boku


Tady je přibližná idea. Berte to tak, že v hlavě to vypadalo ještě líp





Otázka za zlatého bludišťáka pro všechny kreativce: Taky se vám stává, že máte úžasný nápad na strašlivě pěknou věc a ve výsledku je z toho náplň pro koš či černou kroniku?



Vzpomínky literární a kreslířské aneb začalo to už před 10 lety

15. února 2013 v 14:12 | Petra
Téma týdne - Vzpomínky? To je něco pro mě. Nedávno jsem narazila na roztomile růžovou knížku s nadpisem "Naše holčička a vyhrabala z ní několik dílek, která jsem vytvořila do třetí třídy (hádám). Jak je vidno, měla jsem spisovatelské a výtvarné ambice už od mala... Posuďte sami :)

Nejprve cosi, nejspíš hnědý čtverec nad trávníkem (snad jsem měla smysl pro abstraktní umění :D)


Déle tu máme moje fenomenální auto (věřte, že dneska bych ho nenakreslila lépe!)


Mix tří obrázků, který by se nejspíš dal nazvat "Plačící koník Blesk s princeznou nad velikonoční koláží, jimž asistuje akvarijní rybka, divná paní a hladová kočka" Vážně si budu muset najít někoho, kdo za mě bude ta jména vymýšlet!


A další pán na holení - Příběh o psí princezně. No, nedivte se, vždyť jsme tehdy měli celou hromadu psů!


Všimněte si toho linkování -> jednou se budou děti ve školách učit, že to bylo pro mou ranou tvorbu typické :D

A jako poslední bod tohoto článku přichází Encyklopedie psů! Ačkoli je plná pravopisných chyb, anatomicky jsem to celkem trefila, no ne? :)



Tak teď to vidíte, tohle byl počátek všeho, co se na tomto blogu odehrává. Jelikož by všechny mé vzpomínky vydali na dlouhatánský článek, vybrala jsem jen ty nejvýraznější kousky (Kecám, nechtělo se mi to všechno skenovat :)!) Jako další jsem našla například celou sérii pohádek o Honzíkovi (Honzík poprvé ve škole, Honzík na nákupu, v cirkuse, na hřišti atd. Pak jsem psala krátké příběhy o Alíkovi a holčičce Lence a také o konících, přirozeně - která holčička nemá ráda poníky? :D

Pohádka, na kterou jsem nejvíc pyšná se jmenuje Jak kobylky sklízely obilí. Myslím, že kdyby se mi chtělo ten námět přepracovat, mohlo by z toho vzniknout pěkné vyprávění pro děti. Želbohu, času je málo a ještě méně. NEzbývá než vzpomínat na doby, kdy jedinou starostí bylo, kterou pastelkóu si budu dnes kreslit... :)



Dráťák izolepový

16. ledna 2013 v 18:41 | petra
Další obludka z mojí dílny, tentokrát je to izolepové cosi :)

Modeluji: Rudý drak prý nosí štěstí aneb můj pokus o sošku draka

28. prosince 2012 v 18:48 | petra
Zdravím!
Dnes bych vám ráda představila můj pokus z oblasti modelování. Přes internet jsem si objednala kilo moduritu a hned jak mi přišel, dala jsem se do práce. Jelikož draky pořád kreslím a často si prohlížím obrázky ostatních, nebylo pro mě těžké si dráčka v potřebné poloze představit. Zvolila jsem si motiv ležícího draka, protože nohy nejsou mou silnou stránkou a nerada bych udělala nějakého hybrida stojícího na čtyřech podstavcích. Celá výroba mi včetně schnutí materiálu zabrala více než týden.
A teď už k samotnému drakovi. Měl to být dospělý drak (Šmak), ale podle proporcí spíš připomíná nějaké to Dráče Šmáče. Tělo je z moduritu, růžky jsou ze smotaného drátu. Na modelování jsem používala obyčejnou čajovou lžičku, ačkoli špachtlemi by to nejspíš mohlo jít taky.

Po finálním obroušení jsem draka nabarvila na červeno, ale nelíbilo se mi to a tak jsem ho nastříkala zlatým sprejem - protože dračí šupiny by se měly lesknout.

A jak drak dopadl? To posuďte sami :)

Během dlabání


Po uschnutí




A po nabarvení (druhém)





Vánoční ozdoby z ořechů a slaměnek + Betlém

24. listopadu 2012 v 23:08 | Petra
Zdravím!


Na bratrově škole se každý rok koná Vánoční jarmark. Prodejem prací žáků si škola přivydělává na různé akce atd. Protože malé děti toho logicky mnoho nevyrobí, je tu možnost pro rodiče - mohou přispět svými výrobky a podpořit tak celou akci. Jelikož se mi myšlenka této akce moc líbí, rozhodla jsem se také něco malého vyrobit.

Nebyla jsem na to sama, ale v tomto článku najdete jenom kousky, které jsem vyrobila já - nechci se chlubit cizím peřím. Jedná se o ozdoby na stromeček ze skořápek a sušených květin. V případě zájmu mohu udělat fotonávod na výrobu ozdob.

Při výrobě jsem, jak už jsem psala, používala především skořápky a sušené květiny, ale ozdobu můžete ozvláštnit i kouskem krajky či třpytivými korálky. Jak se často říká, fantazii se meze nekladou. A teď už k výsledkům mé práce.


Nejprve fotka tvůrčího prostředí, ve kterém ozdoby vznikaly




Miminko v peřince z fialových kvítků




Košíček s fialovými kvítky a "střapatkou" (pracovní název)




Jednoduchá ozdůbka z krajky a červených korálků




Další košíček, tentokrát s větvičkami levandule




Fialový zkušební košík




Krajka v kombinaci se sušenými kvítky




Košíček s korálkovým vnitřkem a bílou mašličkou



Slzička, která měla původně být dalším miminkem - žel bohu, nezdařilo se :)




Poslední košík s průhlednými korálky a "střapatkou"




A nyní k slibovanému BONUSU. Je jím malý, jednoduchý betlém. Vyrobený z hnědého vroubkovaného papíru, ořechů, krajky a sušených květin.






Konečně zase tvořivá!

14. října 2012 v 22:35 | Petra
Konečně jsem zase tady! A s novými nápady. Múza mne políbila nečekaně a to v momentě, kdy už jsem chtěla jít spát, ale nevadí - nápady se mají realizovat hezky za čerstva a proto jsem se dala do vyrábění.

Je to úplně jednoduchá věcička, ale to neznamená, že ji neužiju. Už dlouho se mi mezi věcmi na vyrábění válela krabička od bonbonů ve tvaru trojúhelníkového kousku sýra. Samozřejmě, že v sobě má spoustu děr a tak se k výrobě stojánku na tužky přímo nabízí.

Nejprve jsem odstřihla přečnívající kousky, aby se stojánek zbytečně neviklal. Pak jsem ho začala polepovat kousky barevných samolepících fólií. Prozachování motivu troúhelníku (a taky proto, že je to nejjednodušíí :D) jsem zvolila právě tento tvar. Po dolepení jsem dovnitř krabičky dala několik velkých knoflíků, aby se pod tíhou tužek nepřevrhla. A tady ho máte!



Výhodou bezesporu je, že se do něj dají tužky strčit na spoustu způsobů a že se do něj vejdou i propiskya pastelky s větším průměrem.





Jinak, kdybyste se divili, proč jsem tak neaktivní: Není to tím, že bych zanevřela na blogování, jenom jsem si založila ještě jeden blog, zaměřený tak nějak deníčkově, takže momentálně píšu spíše tam. Ale protože jsem tento blog přihlásila do AK, tak bych ho ráda udržela aktivní. Teď mě zrovna napadá spousta věcí k vytvoření - uvidíme jak dlouhomi to vydrží :)

Už je to uděláno, už je to hotovo!

7. srpna 2012 v 22:51 | Petra
Hurá! hurá! hurá! 3x sláva a jupijéééj!

Konečně se mi podařilo dokončit Tanečnice. Abych to vyjasnila. Na http://nickii.blog.cz/ probíhá soutěž. Jejím zadáním je Vyjádřete Indonésii. Nejprve jsem si s tím nevěděla rady. Pak jsem ale na internetu našla fotky indonéských tanečnic a velmi mě zaujaly. A tak jsem se rozhodla vyjádřit Indonésii, prostřednictvím tanečnic v tradičních šatech.

Jak jsem si ušila ukousnutého medvídka :)

7. srpna 2012 v 18:23 | Petra
Dnes mě celý den trápí pocit, že jsem nnic neudělala. Ačkoli jsem napsala pokračování povídky a dolepila kostýmy tanečnic, stejně mi připadá, že jsem nevyužitá. Tak jsem se rozhodla něco si ušít. Nejprve jsem si chtěla udělat medvídka na šicím stroji. Jenže ten se mi hned při prvních stezích podařilo rozbít a já strávila další půlhodinu jeho spravováním. Pak jsem chtěla medvídka došít v ruce, jenže jsem zjistila, že kus látky který se mi do stoje zamotal, je příliš velký. Tak jsem z obyčejného medvěda udělala mědvěda ukousnutého.

Bohužel, šití není moje silná stránka a mé pokroky v něm jsou téměř nulové. Pro srovnání přikládám kocoura, kterého jsem šila asi před 150ti lety, jako dárek pro maminku.


A při hledání korálků jsem našla tuhle nádhernou brož -.-"



No, švadlenka ze mě asi nebude :D
 
 

Reklama