Nějaké to básnění

10. dubna 2013 v 21:28 | Petra |  Poezie
Toto je poněkud netradiční záležitost. Napadlo mě, že se prostě uvolním, pustím si náhodný přehrávání písniček a zkusím plodit verše tak, jak mi přídou na mysl - surové, neotesané myšlenky složené do nějakých "jakoby celků". Občas se mi do toho připlete angličtina, ale nenechte se zmást, je to jen omyl, protože moje znalosti tohoto jazyka se pohybují na úrovni "řeknu si o rohlík, pokud budu vědět, jak se řekne rohlík." No, nebudu to déle okecávat, zde to máte. Za chyby se omlouvám, ačkoli mě nijak nemrzí.

Na boku zhoupla se vlna vlajky,
bohové severu zpívají v korunách,
nasákly krví svatební krajky,
zemí tou západní šíří se strach.
...
V bolesti topí se krajina severní,
mrchožrout dotěrný,
přelétá po střechách,
ve vzduchu visí strach.
...
Kapka krve stéká ti po tváři,
lítost si zasloužíš, já ji však nemám,
nezachrání tě tví potulní rytíři,
pro smích jsi všem mužům i ženám.
...
Make pain grow stronger,
I may say: no longer,
but you are still here,
...
Maybe we are strong together
but now you are not here
will i meet you again
who knows?
...
I dont have words
for you, to say
that I need you here
...
Run away from your fears
far away,
from me
...
Dancing with the lion,
dangerous place
fangs and claws
blood on walls
...
Když sever bojoval,
a jih se smál
vlk umíral
lev na slunci se hřál
...
Ocel a krev
v jediné melodii
na pláni se bijí
muži v plné zbroji
a přec se bojí
když slyší dračí řev
...
Za mořem tam někde v dáli
pohádku jí povídali
o trůnu jenž má jí patřit
který chtějí její bratři
získat aby poté vládli
s jedním však nepočítali
když jí nesou křídla dračí
poletí tam, co síly stačí
...
Malé děvče protlouká se,
sestra její v strachu žije,
matka jiná, než je, zdá se,
otec s bratrem v zemi hnije.
Nejmladší se s vlkem skmotří,
putují teď za neznámou,
bastard bojí se svých bratří,
kdo asi byl jeho mámou?
....
We are blind, what can we do?
You are mine, do I love you?
...
Utíkáme před stínem,
za sluncem, do jeho záře,
za něčím lepším jdem,
dokud nám to někdo nezakáže...
...
V příteli se občas pletem,
objímání, líbání se,
skončíš s hlavou v míse,
kalení necháme dětem...
...

Ano, je to nechutně kostrbaté, ale takhle prostě myslím. Jsem vskutku kostrbatý člověk, ale kdybych byla dokonale uhlazená, všechno by po mně klouzalo a to by nebyla vůbec žádná legrace, ačkoli by se tomu každý smál!

Petra
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama