Únor 2013

Vzpomínky literární a kreslířské aneb začalo to už před 10 lety

15. února 2013 v 14:12 | Petra |  Ostatní tvorba
Téma týdne - Vzpomínky? To je něco pro mě. Nedávno jsem narazila na roztomile růžovou knížku s nadpisem "Naše holčička a vyhrabala z ní několik dílek, která jsem vytvořila do třetí třídy (hádám). Jak je vidno, měla jsem spisovatelské a výtvarné ambice už od mala... Posuďte sami :)

Nejprve cosi, nejspíš hnědý čtverec nad trávníkem (snad jsem měla smysl pro abstraktní umění :D)


Déle tu máme moje fenomenální auto (věřte, že dneska bych ho nenakreslila lépe!)


Mix tří obrázků, který by se nejspíš dal nazvat "Plačící koník Blesk s princeznou nad velikonoční koláží, jimž asistuje akvarijní rybka, divná paní a hladová kočka" Vážně si budu muset najít někoho, kdo za mě bude ta jména vymýšlet!


A další pán na holení - Příběh o psí princezně. No, nedivte se, vždyť jsme tehdy měli celou hromadu psů!


Všimněte si toho linkování -> jednou se budou děti ve školách učit, že to bylo pro mou ranou tvorbu typické :D

A jako poslední bod tohoto článku přichází Encyklopedie psů! Ačkoli je plná pravopisných chyb, anatomicky jsem to celkem trefila, no ne? :)



Tak teď to vidíte, tohle byl počátek všeho, co se na tomto blogu odehrává. Jelikož by všechny mé vzpomínky vydali na dlouhatánský článek, vybrala jsem jen ty nejvýraznější kousky (Kecám, nechtělo se mi to všechno skenovat :)!) Jako další jsem našla například celou sérii pohádek o Honzíkovi (Honzík poprvé ve škole, Honzík na nákupu, v cirkuse, na hřišti atd. Pak jsem psala krátké příběhy o Alíkovi a holčičce Lence a také o konících, přirozeně - která holčička nemá ráda poníky? :D

Pohádka, na kterou jsem nejvíc pyšná se jmenuje Jak kobylky sklízely obilí. Myslím, že kdyby se mi chtělo ten námět přepracovat, mohlo by z toho vzniknout pěkné vyprávění pro děti. Želbohu, času je málo a ještě méně. NEzbývá než vzpomínat na doby, kdy jedinou starostí bylo, kterou pastelkóu si budu dnes kreslit... :)




Blázni nehledí na roční období

14. února 2013 v 20:21 | Že by já? |  Fotografie
A já se k bláznům hrdě hlásím. Jaro přichází!

Pravda, zatím jen tak postává za dveřmi, ale já už o něm vím. Zpěv ptáků, zelená tráva, bláto a déšť, slunce a vůně květin, to všechno se pomalu prodírá sněhovou pokrývkou na povrch. A já se hloupě usmívám, když vysvitne slunko a za okny zní zpěv ptáků... Budeme se válet venku, odhodíme šály a čepice, večery se prodlouží, noci budou teplejší - velikonoce, čarodejnice, práce na zahradě, ultraroztomilá mláďátka...

Říká se: "Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem." Inu, uvidíme, kdo kde bude. Jako malou předzvěst jara jsem oprášila jednu loňskou fotografii. A taky jednu aktuálnější, která se mi strašně moc líbí a jsem na tento úlovek hrozně pyšná. Přátelé, kochejte se a těšte se na jaro! :)
Zelená povzbuzuje, zelená znamená život, cestu, volnost :)


A tenhle smějící kámen přesně vystihuje můj výraz, kdykoli se podívám ven - Btw: Zřejmě je to nějaká chorvatská specialita, na Lastovu jich bylo plno!